Mourinho profil, možno náš přiští tréner.

Poslední díl seriálu, který se zabývá nejlepšími trenéry současnosti, se věnuje Portugalci José Mourinhovi. Trenérovi, který na sebe poutá pozornost nejen uměním, ale i zajímavými a nekompromisními výroky.

"Prosím nenazývejte mě arogantním. Ale já jsem evropský šampion a myslím si, že jsem výjimečný."

Tak tuhle větu pronesl José Mourinho předtím, než nastoupil do funkce trenéra Chelsea . Jde nejspíš o jeho nejslavnější výrok, který kdy vyřkl z úst. Anglická média mu poté dala přezdívku "The Special One."

Kontroverzní kouč je typickou ukázkou člověka, kterého lidé buď uznávají a mají ho rádi, nebo ho nesnáší. Jedno se mu ale upřít nedá. Je to vzdělaný trenér světového měřítka, který sbírá úspěchy.

Portugalský lodivod na sebe poutá obrovskou pozornost. Je vděčným terčem žíznivých novinářů, protože když Mourinho promluví, je pravděpodobné, že kolem sebe rozvíří vlnu diskuzí. Mourinho je znám svou prostořekostí, kdy si s nikým nebere servítky. Ovšem na druhou stranu dokáže pochválit a vyjádřit uznání druhému.

Mourinho nepatří mezi trenéry, kteří vyznávají ofenzivní taktiku. Není ten, jenž chce každého válcovat útočnou smrští. Spíše naopak. Snaží se eliminovat největší sílu protivníka a podle toho svůj tým připravit. Jeho styl je založený na bezchybné defenzivě.

Ovšem pozor. Když mluvíme o defenzivě, není to tak, že by jeho mužstvo zalezlo v desíti do obrany a spoléhalo na rychlé protiútoky. Mourinho vyžaduje od svých svěřenců aktivní hru. Takovou, jakou se prezentoval v osmifinále Ligy mistrů na Stamford Bridge proti Chelsea.

O Mourinhovi je také známo, že klade důraz na perfektní práci. Tu vyžaduje jak od svých svěřenců, tak hlavně od sebe. Nic nechce podcenit. Když už bylo jasné, že dostane práci v Interu Milán, odjel do Itálie a učil se tamní řečí.

Ačkoliv to jako hráč nedotáhl na nejlepší úroveň, trenérem se stal prvotřídním. Cesta to jednoduchá nebyla, ale opět se ukázalo, jak usilovná práce vede k velkým výsledkům.

Osobní život

José Mário dos Santos Félix Mourinho se narodil 26. ledna 1963 v portugalském městě Setúbal. Se svou manželkou Tifani se oženil v roce 1989. Mají spolu dvě děti, dceru Matildu a syna Josého juniora. Rodina je podle jeho slov pro něj nejdůležitější.

Ve volném čase se věnuje také charitě. Spolupracuje s různými charitativními skupinami, pomáhal například s projektem pro izraelské a palestinské děti, který se věnoval fotbalu.

Fotbalové začátky

Mourinho fotbal miloval od malička a chtěl ho hrát stejně jako jeho otec. Jenže takový talent, aby hrál nejvyšší soutěž, neměl. A tak se rozhodl, že by se mohl stát trenérem. O trénování se začal intenzivně zajímat.

V roce 1992 se seznámil s Bobby Robsonem, který začal trénovat Sporting Lisabon. Mourinho pro něj pracoval jako tlumočník a postupem času se stali přáteli. Často spolu diskutovali o koučování a taktice. Mourinho s Robsonem spolupracoval poté také v Portu a Barceloně, kam odešel v roce 1996. To už vedl různá praktická cvičení i taktické porady a analýzy. Mourinho se dodnes netají tím, že na něj měl Robson velký vliv.

Na přelomu tisíciletí se ze Španělska vrátil do Portugalska. Nejprve se ocitl v Benfice Lisabon, kde si za asistenta vybral Mozera místo Ferreiry, se kterým spolupracovat nechtěl. Tam ale po sporech s novým vedením na svou žádost skončil.

Velmi brzy získal angažmá v týmu Leiria, kde upoutal pozornost tím, že klub dovedl ke konečnému pátému místu. Nebylo divu, že se o něj začaly zajímat větší kluby.

Triumf s Portem

V lednu 2002 si ho vybralo Porto jako náhradu za Octávia Machada, kterému se s mužstvem nedařilo. Naopak Mourinho tým pozvedl a v patnácti zápasech jedenáctkrát vyhrál a jen dvakrát odešel poražen. Tým dovedl k třetímu místu a po sezoně sliboval, že další ročník Porto vyhraje.

Vytvořil základ mužstva, kterému věřil. Mezi hlavní hvězdy patřili například gólman Vítor Baía, obránce Paulo Ferreira, záložník Deco nebo útočník Helder Postiga. A jak Mourinho sliboval, tak se stalo. A dokázal ještě více.

Portugalskou ligu vyhrál o jedenáct bodů před Benfikou Lisabon. S mužstvem získal 86 bodů, což byl po zavedení tříbodového systému v Portugalsku rekord. Porto v sezoně 2002-2003 získalo i portugalský pohár, když ve finále porazilo bývalý klub Mourinha Leiriu. A tým měl úspěch i v poháru UEFA. Ve finále zdolal skotský Celtic Glasgow.

Další sezona byla ještě úspěšnější. Porto vyhrálo portugalský i evropský Superpohár, což předznamenalo, že se budou dít velké věci. Tým okolo kouče Mourinha opět s přehledem vyhrál domácí ligu, v domácím poháru prohrál ve finále s Benfikou. Ovšem v květnu 2004 se Mourinho a jeho svěřenci radovali z vítězství Ligy mistrů. Triumf to byl překvapivý, ale zasloužený. Porto vyřadilo Manchester United, Olympique Lyon a Deportivo La Coruňa. Ve finále pak zdolalo Monaco 3:0.

Bylo jasné, že éra Mourinha v Portu je u konce. Opory týmu se rozutíkaly do předních evropských velkoklubů a portugalský kouč zamířil do Anglie.

Kariéra v Chelsea

V Chelsea se pod taktovkou Abramoviče tvořil tým, který měl být nejlepší na světě. Londýnský klub už měl špičkové hráče a potřeboval ještě špičkového trenéra. Mourinho podepsal smlouvu v červnu 2004 a stal se jedním z nejlépe placených trenérů na světě.

A s příchodem Mourinha mužstvo začalo získat trofeje. Chelsea vyhrála Ligový pohár, když ve finále porazila Liverpool. V anglické lize získala titul po padesáti letech a v Lize mistrů dokráčela do semifinále. Tam ji vyřadil sporný gól, míč totiž s největší pravděpodobností nepřešel brankovou čáru.

I v další sezoně vyhrála Chelsea Premier League, Mourinho tak získal čtvrtý ligový titul v řadě. Dalším úspěchem byl triumf ve FA Community Shield.

O rok později už to ale s portugalským trenérem tak slavné nebylo. Týmu se nedařilo jako dříve, nově příchozí útočník Ševčenko do kádru nezapadl. Mourinho začal mít spory s majitelem Abramovičem a média spekulovala, že čas portugalského kouče se nachýlil. Navzdory tomu ještě triumfoval v Ligovém poháru, ovšem ligovou soutěž už nevyhrál. Podařilo se mu ale vyhrát FA Cup, čímž zkompletoval zisk všech trofejí v Anglii.

Spory ale mezi Mourinhem a Abramovičem nekončily a 20. září 2007 se oba dohodli na ukončení kontraktu. Ještě předtím stačil Mourinho vytvořit rekord, když po výhře nad Birminghamem Chelsea neprohrála 64. domácí zápas v řadě.

Mourinho odešel se vztyčenou hlavou. Během tří let získal šest trofejí a stal se nejúspěšnějším manažerem Chelsea v historii. Jedno se mu ale nepovedlo, vyhrát Ligu mistrů.

Cesta do Itálie

Mourinho si od trénování odpočinul téměř na rok. Pak kývl na nabídku Interu Milán, který sice ovládal domácí soutěž, ale chyběl mu úspěch v Lize mistrů. Mourinho nahradil Manciniho.

Ve své první sezoně navázal na svého předchůdce. Dařilo se mu v Itálii, ale v Evropě to příliš velká sláva nebyla. Již v osmifinále Ligu mistrů se musel poklonit Manchesteru United, pozdějšímu finalistovi. Z první sezony si tak odnesl triumf z italské ligy a Superpoháru.

Portugalský trenér je nyní v Interu druhý rok a zatím bojuje o trofeje na všech frontách. Úspěch už si připsal v Lize mistů, kde v ostře sledovaném osmifinále vyřadil "svou" Chelsea. Ve čtvrtfinále ho a jeho svěřence čeká CSKA Moskva.

Vedení Interu Milán i fanoušci mu věří. I když mu neprospívají výstřelky, kdy je vykázán na tribunu, je to kvalitní trenér, což už mnohokrát dokázal. Dočká se Inter kromě úspěchu v Itálii také triumfu v Evropě? To se dozvíme zhruba za dva měsíce.